den stý sedmdesátý osmý, středa

Sněhové machrování
- to mě se určitě netýká...já jela první "zmrlou" cestu v úterý - poprév na sněhu a v mrazu a dobře mi z toho úplně nebylo, ale zvládla sem to...
z toho Sněhu a mrazu všeobecně se mě hodně drží splín a nedobrá nálada...přidáme-li k tomu neuvěřitelnej bordel v baráku, věčnou únavu a naštvání na sebe samu že sem věčně naštvaná na Pavla - i když úplně bezdůvodně...je z toho pěkná depina...
chtěla sem si jí zlepšit a tak sem Pavla "pozvala" do kina...šli sme na Sněženky a Machry po 25 letech, což sme oba chtěli vidět...a to teda na zlepšení nálady moc není...odcházela sem s pěkně zamotanou hlavou...a všechno ještě umocnila neschopnost vyfotit nějakou fotku do projektu...takže tahle chudinka vznikla na poslední chvíli...a je to na ní vidět:-(

2 komentáře:

Jeje řekl(a)...

slysela jsem ze snezenky nejsou zadnej zazrak, tak mozna umocnena depka z toho..
ze jsi nastvana na pritele.. a bezduvodne - to mame obcas asi vsechny .. no je sem tam asi potreba si posypat hlavu popelem...
no hodne stesti at vse vyjde a nalada se zlepsi.
A z fotky si nic nedelej, vsak vyjde brzy lepsi.. obcas mam take dny kdy nic poradneho "neulovim". ALe to k projektu patri ne?

Maryje řekl(a)...

díky, Jeje:-)
je to tak, no...
s tím popelem - to se děje každej večer - a ráno zase na novo...
ale ono je to dané asi tím nasazením co teď máme, je toho hodně...
Sněženky jako takové se mi celkem líbili - depka byla spíš právě z toho příběhu, nějak mě tam pár věcí vzalo...
ale už je to dobrý!